Protože je nás čím dál tím více, máme stále možnost představovat vám další a další herce a herečky. Tentokrát padl los na Davida Horáka, kterého můžete v současnosti vidět v roli kapitána Karotky Rudykopalsona ve hře Muži ve zbrani.
Davide, co je lepší, učit nebo hrát?
(David učí na obchodní akademii se spec. na cestovní ruch) Obě činnosti spojuje mimo jiné prvek stresu, který pramení především z toho, že „pracuješ“
s a před lidmi. A lidé jsou nevypočitatelní. Jak na divadelní hru tak na „divadlo“ ve škole se připravuješ, ale rozdíl je v tom, že „studenti“ - teď mám na mysli ty nezletilé bytosti, které se shodou okolností vyskytují na naší škole a které dnes už nemají potřebu studium ani simulovat - nemají to, co se nazývá úcta, pokora, stud (bohužel ani strach) a všechno co je ve škole nebaví (tzn. prakticky všechno) sabotují. Vzhledem k nastavení systému jsou nevyhoditelní (student = peníze). Došli jsme tak daleko, že učitelé mají za úkol studenta zaujmout; to je neslýchaně skandální. Staří se řídí mladými. Diváci v divadle jsou mnohem příjemnější (když nechtějí, tak do divadla nejdou – není-li to společenská povinnost) a stres na divadle pramení hlavně z toho, co člověk může zkazit sám nebo co může pokazit kolega/kolegyně.V divadle (ještě vzácněji ve škole) se ale občas stane, že některý divák je opravdu zasažen tím, co viděl, že je tak zvláštně naladěn a odchází s dobrým pocitem z divadla. To a zkoušení nové hry stojí za to.
Po studiích ses s vervou vrátil k Divadýlku a v nové hře Muži ve zbrani ztvárňuješ hlavní postavu desátníka Karotky. V čem Ti je tato role blízká?
Karotka je ryzí charakter. Vyznává morální zásady – je pravdomluvný, poctivý, ochotný... a to je možné jenom proto, že nekouká příliš na sebe. Díky tomu je zvláštní. Řídí se – dnes chytráky zesměšněným heslem – s poctivostí nejdál dojdeš. A v tomhle táhneme oba za jeden provaz. Ta mrkev je můj vzor. Teda až na tu jeho předpisovost – ta mi někdy vadí.
Patří autor předlohy Terry Pratchett k Tvým oblíbeným autorům, nebo ses s jeho prací setkal takhle zblízka poprvé?
O Terry Pratchettovi jsem věděl, že je, že píše o Zeměploše, viděl jsem jednu divadelní hru podle jeho předlohy (Soudné sestry), ale sám jsem od něho nic nečetl. Až během zkoušení Mužů ve zbrani mi Květa půjčila – svou půjčenou – knížku stejného názvu a tu jsem si s chutí přečetl.
Které momenty z Mužů ve zbrani bys vypíchnul coby Tvé favority?
Tak vyloženě se těším, až si budeme s Anguou smyslně hledět do očí. To je fakt paráda (smích). Další bezva moment je Ucholub s „kabelkou“ na hlavě, když ho sprdává paní hostinská. Nebo Luboš Dvořák, u kterého člověk nikdy neví, jak kreativně uchopí text. Těch momentů je mnohem víc.
Jsou Ti sympatičtější trpaslíci nebo trolové?
Trpaslíci svým vzrůstem – jako člověk s malým sebevědomím si s nimi v kontaktu připadám důležitější. Trolové svou „povahou“ – mám rád jejich rozvážnost (pozor! na trpaslíky: šíří pomluvy, že jde o opožděnost..., ale věřte těm malým skřetům).
A teď trochu do minulosti, aby měli historikové po naší smrti zajímavý materiál k bádání. Jak ses k Divadýlku dostal?
Jo, to je pro mě už dávno. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl rozhovor s Martinem Weissem. To bylo na 9. ZŠ asi ve čtvrté třídě. Petr a Simona tam zakládali dětský divadelní kroužek a já (ani nevím proč – netoužil jsem být hercem; tehdy jsem vlastně netoužil být nikým) jsem se tam přihlásil a chytlo mě to. Později jsme se plynule začlenili do dospěláckého souboru Divadýlka na dlani a tady jsem zůstal až do teď (kromě útlumu během studia VŠ).
Na co z toho, co si u Divadýlka zažil, nejraději vzpomínáš?
Velice mě bavilo zkoušení Mužů ve zbrani, to byla velká věc. Na to jsem se vždycky těšil, protože se tam sešla parta (poměrně velká) bezva lidí, kteří tam netahali svoje problémy a o zkouškách bylo – slabě řečeno – hodně veselo. Vždycky když vymýšlíme nové věci, tak přijdeme na tolik kravin, to je úžasný!
Které hry se pro Tebe staly nezapomenutelné a čím si to vysvětluješ?
Hodně rád mám Pít či nepít, to je tak těžká satira a skvělý černý humor. Hlavně Osmioký ve tvém podání, toho naprosto žeru. Je dokonale úlisný. Moc se mi líbí. Taky Osm žen se mi líbilo, byl jsem rád, že to není až taková řáchanda.
Můžeme se těšit na Tvé pražské studentky a studenty u nás v Divadýlku?
Myslím, že ne. Ve škole mezi studenty nijak nešířím, že hraju u ochotníků.
|
divadylko-nadlani.cz