Dlouho se tento rozhovor odkládal, ale při příležitosti jubilejního 10. Léta na dlani se naskytla v pravdě historická chvíle, při níž je záhodno se ptát právě principála Divadýlka na dlani Petra Matouška.
Nazdar bazar.
Zduř buřt.
Popiš, prosím, čtenáři svou divadelní pouť od prvopočátku. Věděls vždy, že chceš hrát divadlo?
Jé to tady budeme do rána. Já začínal s divadlem v šestnácti. Prošel jsem boleslavským Kolárem, Divadlem poezie Jarky Jenčíkové. Taky jsem chvíli dělal v mladoboleslavském divadle šéfa techniky. No, a od roku 1998 jsem tady v Divadýlku na dlani. S postupujícími roky, přibývajícími kily a dětmi je to poněkud složitější, ale nestěžuju si.
Baví Tě ještě vůbec divadlo po tolika letech?
Jiříku, zda-li. To jako by ses mě zeptal, jestli mě baví dýchat. Setsakra baví.
Která představení a které divadelní role v tobě zanechaly nejsilnější dojem?
Notábl z Knížete, zcela jistě pro společný pobyt na jevišti s Kotlabou. My jsme totiž každej úplně jinej a ono to tam prostě funguje. Ale všechny pocity nejsou jenom pozitivní. Třeba Goldoniáda v poslední fázi, brrrr. Věřil bys, že jsem se po strašně zpackaným představení v Dobrovici styděl jít děkovat. Já teda šel pro formu jednou, ale někteří nešli vůbec. Tak jsme se styděli. Pak se mi hluboko ne příliš kladně vrylo pod kůži zkoušení Goldflamova Horroru. Tady je asi důvod, proč nechci hrát vážná témata řešící kusy.
Nedávno jste s Radkem Kotlabou hráli „A tak tě prosím, kníže“ v Bruselu. Co ti dala tato zkušenost?
Dvanáct hodin tam a dvanáct nazpět. Jenom přes Německo 10 hodin. Je to děs, ale jel bych zas. Jinak venku se hrálo stejně jako tady. Jen v první řadě seděla dvojice, celou dobu se tvářili dost neutrálně. Teprve pak jsme se dozvěděli, že to byli Belgičani. Jinak musím pochválit pana Sašu Žambocha, který spolu se ženou tahle hraní produkuje. Vše výborně zorganizováno. Diváky byli čeští pracovníci ambasád, vypadali spokojeně. Budu o tom ještě při Létě psát na web, takže tam to bude opravdu podrobně.
Co bys vypíchnul z letošního Léta na dlani?
Tak především obě soboty - jsou výjimečné. Jednak tím, že obě mají téma - Morava a oslavy 10 let Léta na dlani. Myslím, že pokud bude přiměřeně lidí, bude prima atmosféra.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Bude to znít jako klišé, ale musím být víc doma. Holky rostou jako z vody a nerad bych, aby mi to nejhezčí z dětských období uteklo mezi prsty. A navíc nemůžu v tom svoji drahou ženu Simonku nechávat furt samotnou. Pak musím dodělat podkroví. To prostě musím. No a pak v divadle - příští rok budu režírovat hru Osm žen - je to detektivka. A asi něco pro chlapce - Dvanáct rozhněvaných mužů, rychlý šípy nebo co já vím.
Děkuji za rozhovor.
Není zač - to to trvalo.
|
divadylko-nadlani.cz