Další obětí všetečných otázek Jiřího Filipa byla Libuše Mikulecká.
|
|
Naše divačky si se vrůstající intenzitou stěžují, že na této stránce nenacházejí rozhovory se svými hereckými mužskými idoly z Divadýlka na dlani. Aby tyto výtky mohly dostoupit vrcholu, opět přinášíme rozhovor s jednou z našich půvabných členek, a to s Libuškou Mikuleckou. Příště už ale bude rozhovor s nějakým chlupáčem…
Ahoj Libuško, tak o čem si budeme povídat?
Ahoj Jiříku, tak to tedy nevím. Co třeba o divadle? Ale to by asi bylo divné... Tak o počasí? Hmm... anebo o jídle?
To jsi mi příliš nepomohla, ačkoli to počasí zní hodně lákavě. Přesto však zůstaňme nyní u tak nudného tématu, jakým divadlo bezesporu je. Jaký je Tvůj současný poměr k Divadýlku na dlani?
Můj vztah k Divadýlku je vřelý. Akorát v současné době jsem studující zcela v jiném kraji, a to znamená, že jsem přes týden nepoužitelná pro běžný provoz divadla. Ale kdykoliv mám jen trochu času, s nadšením se velmi ráda účastním všech divadelních akcí. Jsou to tedy spíš takové nárazovky, ale všechny mě moc baví, protože nikdy nechybí výborná nálada a plno legrace. Prostě to vždy stojí za to.
Ano, kalby v Divadýlku jsou neopakovatelné v jakémkoli kulturním okruhu či historickém čase. Po které z her našeho repertoáru se Ti kalí nejlépe?
No to je jasné! Po Pít či nepít! Ta hra k tomu vyloženě vybízí... Ale jinak po každé hře se pěkně posedí či postojí u baru. Záleží na tom, zda se k tomu sejdou dost odolní a odvážní jedinci. (A těch je v Divadýlku dost). Úžasné je například rozebírání „nepovedených“ či nečekaných situací na scéně, které se po představeních řeší.
No, a když jsme u těch nepovedených či nečekaných situací, mohla bys našim čtenářům a rozzuřeným čtenářkám nějakou vylíčit?
To bych i mohla, ale neudělám to. Protože nejlépe si situaci vychutnají, když ji spatří na vlastní očka. A rozhodně se nemusí bát, že by zrovna žádná nenastala. Ale abych přeci jenom lehce navnadila... Diváci například mohou zažít v přímém přenosu utopení celé večeře ve zkalené vodě po principálově koupeli, anebo atentát knoflíku od kalhot do řad publika.
Honza Jíše ho pak našel při úklidu. Snad si ho Jeník Hejdrych na kalhoty přišije, a trochu zhubne. Ale nyní se otázka vyloženě nabízí a čtenářstvo ji jistě očekává: co si myslíš o knoflících Ty?
Tak v tom mám jasno. Knoflíky jsou od toho, aby se rozepínaly. Proto mi přijde vážně divné, že někteří lidé je i zapínají... Na světě jsou hrozně nepochopitelné věci. Ale jinak mám knoflíky ráda, jsou mi sympatické. Snad jsem alespoň trochu
sympatická i jim. Ale asi ano, ještě mi žádný neuletěl, tak jako Jeníkovi. Abych to nezakřikla...
Naše čtenářstvo nepochybně zajímalo, z jaké řady v hledišti je podle Tebe v Divadýlku nejlepší výhled na scénu.
Tak to je zapeklité... Záleží na tom, co divák očekává. Chce-li ty nejčerstvější zážitky a zároveň odpověď na otázku, co měl herec k večeři, pak doporučuji první řadu. Jinak navrhuji následující postup: chodit tak dlouho, dokud divák nevyzkouší všechna místa. No a potom už to bude jistě snadné rozhodnutí.
Závěrem našeho rozhovoru se Tě zeptám, jak se Ti rozhovor líbil?
No počkej... to nebylo ve scénáři. Jo aha, tady to je předepsané: „Jirko, byl to ten nejkrásnější ROZhoror, jaký jsem ve svém životě zažila.“
Libuško, velice Ti děkuji za rozhovor.
|
divadylko-nadlani.cz